Chlápek potká ženskou v baru. Po několika skleničkách a tancích to vypadá, že spolu stráví noc. Cestou domů autem se na něj ta slečna koukne takovým psím pohledem a říká:

„Musím se ti k něčemu přiznat. Ta podprsenka, co mám, je vycpaná.“

„V pohodě, na tom přece nezáleží.“

„Ne, já myslím OPRAVDU vycpaná, jsem plochá jako prkno, opravdu tam vůbec nic nemám.“

„Myslím, že to nevadí. Já se taky vlastně musím přiznat. Víš, já ho mám jako mimino.“

Po chvilkových rozpacích se na sebě usmějou, že na tom vlastně nezáleží a že si stejně můžou dobře užít. Tak dojedou k ní domů, dají si ještě skleničku a začnou se svlékat. Ona si sundá podprsenku a skutečně, je tak plochá, že se jí dají počítat žebra. On si sundá kalhoty a spodky a mezi nohama se mu houpe klacek až někam pod kolena. „Uff, neříkal jsi, že ho máš jako mimino?“

„No vždyť, pětačtyřicet čísel a dvě a půl kila.“

Zazvoní telefon, zvedne ho Pepíček. -Kdo volá?- zeptá se. -Tady táta.- -Ahoj, co chceš tati,- povídá Pepíček. -Mám pro tebe takový úkol, běž a podívej se kde je máma!- Tak se jde Pepíček poslušně kouknout, kde je máma a za chvíli se vrátí a povídá: -Maminka je v ložnici s nějakým pánem.- -A co dělají, – zeptá se ho otec. -Leží spolu v posteli a hekají,- odpoví Pepíček. -Tak běž ke mně do pokoje a v šuplíku mám pistoli, tak jí vem a zastřel toho pána.- Za chvíli se Pepíček vrátí a povídá: -Tak jsem ho zastřelil a co dál?- -Teď běž do kuchyně, vem tam sekáček na maso a usekni mamince hlavu.- Pepíček odběhne za chvíli se vrátí a říká: -A co dál?- -Tak Pepíčku, vem tu hlavu, běž na balkón a vyhoď jí z balkónu.- A Pepíček řekne: -Ale tati, vždyť my přece žádnej balkón nemáme.- -Aha,- ozve se na druhé straně sluchátka, -tak promiňte, to je omyl.-